10.díl
Oba úchylové se jen tupě zazubili a raději vzali nohy na ramena. Přece se jim nebudou vyzpovídat, jak je šmírovali při domnělém sexu.
„Co to do nich krucinál vjelo?!“ rozčiloval se Naruto, když zkoumal díry ve dveřích.
„Nejspíš je tu něco moc zaujalo a šmírovali…“ odpověděl suše Sasuke.
„Co by je tu mohlo zajímat, nevíš? Možná se chtěli dívat na ty záznamy s náma… asi slyšeli, jak se smějem a taky se chtěli pobavit,“ mudroval dál Naruto a na poničené dveře přidělal kus jakési látky, aby jim kolemjdoucí nemohli koukat do bytečku.
„Spíš si mysleli něco, co nebyla pravda,“ zamumlal Uchiha a nechápavě koukal před sebe – jak jen může být někdo tak perverzní?
„Huh?“
„Sex.“
„He?“
„Prostě si mysleli, že si to tu rozdáváme, idiote!“
„Naníííí?“ blonďáčkova kukadla málem vypadla z důlků.
„Slyšeli ty naše věty typu ‚Narvu ti to do prdele.‘ tak se nediv, že si domysleli tu svou úchyl verzi,“ protočil očima Sasuke. Naruto se šíleně rozchechtal, až mu z očí tekly malé slzičky.
„Tobě se to zdá vtipný? Mě to přijde spíš smutný… oba jsou úplně zdegenerovaní.“
„Když j-já je úplně vidim, j-jak jim teče k-krev z no-nosu,“ vydoloval ze sebe Uzumaki mezi salvami smíchu. „M-musel to p-pro ně být e-extra zážitek.“
„Jen počkej až se na pultech v knihkupectví objeví knížka o nás dvou. Jirayia si takovou příležitost nenechá ujít,“ odfrkl si Sasuke a zamračeně zkřížil ruce na prsou. Naruta smích přešel.
„To neudělá… měli bysme z toho akorát ostudu.“
„Však sám uvidíš,“ prorokoval Uchiha a pak už jen mlčel. Dobrá nálada ho přešla jako mávnutím kouzelného proutku. V duchu si vyčítal, že se tu už kolik dní tak baví, místo toho, aby pykal za své činy. Netušil, jak je to možné, ale ten blonďatý ubožák ho dokázal neskutečně rozptýlit a dokonce i rozesmát! Vyčerpaně zavřel oči – nejraději by od všeho utekl, co nejdál. Nebo ještě líp… chtěl by vrátit čas.
"Půjdu se projít,"oznámil tiše. Bez jediného pohledu zpět se otočil a vyšel ze dveří. Naruto se za ním jen nechápavě díval. Ta náhlá změna ho tak šokovala, že ani nebyl schopný ho zastavit. Pomalu, jako v transu zavřel své poničené dveře. Vlastně jsou to jejich dveře. pousmál se téhle myšlence. Vlastně to byla i Sasukeho myšlenka. Přece řekl: "Zdá se, že budeme potřebovat nové dveře, Naruto..."asi si na něj už zvykl. Ale co měl potom znamenat ten útěk. Ten bolestný, nepřítomný tón, kterým řekl, že se půjde "projít". V duchu si blonďáček zanadával za to, jak je paranoidní. Vždyť mu sám řekl, že na sebevraždu nepomýšlí. Neřekl to sice přímo, ale jasně to vyplývalo z kontextu.
Naruto si proti svým zvykům ustaraně povzdychl a svezl podél dveří na zem. Nezbývá mu, než na něj čekat. Musí mu trochu věřit, jinak by to pro Sasukeho bylo jako vězení. Ta chvilka ho přece nezabije. Prostě tu bude sedět a krátit si chvíli úklidem. Beztak už v tom bordelu nemůže najít ani pastu na zuby.
***
Jenže chvilka se protáhla v hodiny čekání, kdy už Naruto nevěděl, co lidově řečeno "roupama dělat", a tak vysmýčil celý byt, naleštil všechny zbraně, které při úklidu našel, dokonce si v mikrovlnce rozhřál čokoládu, do níž pak následně namáčel prsty, aby uklidnil nervy. Jenže i ta mu kolem jedné hodiny ranní přestala chutnat. Nemohl už vydržet jen tak sedět. Na druhou stranu, co kdyby se Sasuke vrátil a on nebyl doma? Jak by se dostal dovnitř-no to asi dírou ve dveřích, ale jak by se on dověděl, že už je zpátky? Bude mu muset nechat přidělat klíče.... Nicméně doma už zůstat nemohl ani minutu. Aniž by si vzal něco teplejšího na sebe, seběhl blonďáček ze schodů ven na ulici a bezradně se usadil na zídku u domu.
***
"Jak se vlastně jmenuješ?"ptala se mladá červenovláska tichým hlasem svého nejnovějšího milence, zatímco jedním prstem mapovala jeho vypracovaný hrudník. Potkali se v hudebním baru. Šla tam vždycky, když už neměla kam jinam jít. Jako dnes, když ji zase vyhodili z práce, protože byla k zákazníkům "nezdvořilá", což v překladu znamená, že zpřerážela hnáty nějakému oplzlému rádoby shinobimu, který si snad myslel, že číšnice jsou zahrnuty v ceně nápojů, či co. Ale to nevadí. Stejně tu práci nenáviděla, stejně jako většinu svého života. Neměla nikoho. Rodiče zemřeli v Listové-tehdy při útoku liščího démona a ona zůstala sama a bez peněz. V tomhle území nikoho. Jediné, co milovala byla hudba. Už jako malá si vydělávala na život pouličním zpěvem a smutnýma šedýma očima. Dneska prostě šla do tohohle baru, vylezla na podium, kde vyškubla zpěvákovy mikrofon, poručila zaskočené kapele, ať hraje známou melodii a zpívala jako by to bylo naposled. Pak za hlasitého potlesku zamířila k baru.
"Co tě dneska trápí, Mei?"zamrkal barman přátelsky. Ona se jen ušklíbla, jak to mívala ve zvyku, povzdechla si a spustila s lehce ironickým podtónem:
"Pomalu v revolver se ztrácí víra
a o důvěru přichází též jed.
Sešlostí věkem nejlépe se zmírá,
líp ještě sešlostí svých mladých let." Překvapeně se otočila, když uslyšela další hlas za sebou, který dokončil poslední větu spolu s ní. Rozbušilo se jí srdce vzrušením, když pohlédla do tváře velmi pohledného černovláska, který ji propaloval snad ještě černějšíma očima.
"To není důležité, my už se přece neuvidíme a pokud mohu soudit, lépe se zapomíná na to, co nemůžeme pojmenovat, Mei..."usmál se. Asi tomu paradoxu.
"Proč já?"chtěla vědět. "Vypadáš, že můžeš mít kohokoli, tak proč takový zoufalec jako já?"
"Kdo ví.... Možná právě proto... A navíc...moc hezky zpíváš...měla bys to zkusit jako zpěvačka...možná by ti to dalo smysl života, který hledáš..." řekl zatímco se začal oblékat.
"Zkusím to, když mi slíbíš, že ty zkusíš najít svůj."ušklíbla se.
"Já už tu nemám pro co být. Jsem zbytečný. Všechno, co jsem si kdy předsevzal, už jsem splnil a mám z toho jen prázdnotu a srdce na kusy."odpověděl až překvapivě nezaujatě.
"Možná. Ale víš jistě, že tě tu nic nedrží? Že by tě nikdo nepostrádal?"věnoval jí zamyšlený pohled a se slovy "Díky..."odešel.
***
"Sasuke! Kdes byl?!"Vykřikl napůl šťastně, napůl vyčítavě a víc se vtiskl do hřejivé náruče.
"Na procházce, vždyť jsem ti to říkal, Naruto...."řekl, zatímco ho opatrně pokládal do postele.
"Nik-nikdo se n-neproch-chází takhle dlouho."Zadrkotal zuby, jak mu byla zima. Sasuke se pousmál, sedl si vedle něho a opět ho objal kolem ramen, aby ho zahřál. Tak ten usuratonkachi na něj celou dobu čekal...
„Chtěl jsem být chvíli sám…“ odpověděl jen, a to že úplně sám nebyl, raději nevytahoval. Proč taky? Je to přece jeho věc, ne?
„M-měl jsem stra-strach,“ zamumlal už v polospánku Naruto a v Sasukeho náruči usnul. Uchiha se mu opatrně vysmýkl, přikryl ho a šel si dát sprchu, aby pak taky mohl zalízt do postele a na to špatné přestat myslet. Taky mu v hlavě vrtala Meiina slova. ‚Ale víš jistě, že tě tu nic nedrží? Že by tě nikdo nepostrádal?‘ Věděl, že Sakuře by se po něm stýskalo, ale ta pro něj byla nepodstatná. Prostě jen další ze stovek obyvatel Konohy a kdysi parťačka v týmu. Ovšem to je tak vše. Jestlipak by scházel Narutovi? Postrádal by ho? Nejspíš ano, podle jeho reakcí… A je tu něco, za co má cenu žít?
Zamyslel se.
Jistě, to blonďaté třeštiprdlo. Ač nerad, musel si přiznat, že se mu dostal pod kůži… opět. Už i tenkrát, kdy byli malí, si ho pustil k tělu a riskoval pro něj život. Naruto měl tu schopnost ho obměkčit.
Povzdechl si, osušil své tělo ručníkem a jen v trenkách si šel lehnout. Cítil se unaven a vyčerpán a jakmile ulehl, usnul jak špalek.
Ráno se jako první probudil Naruto. Bezděčně pohlédl vedle sebe a když vedle sebe viděl klidně oddechujícího Sasukeho, pousmál se. Vše je v pořádku. Včera se vážně nic nestalo, jen se chtěl pojít – říkal si, načež vstal. Chtěl pro ně přichystat snídani a krom instantního ramenu uměl jedině smažená vajíčka. Rozklepl skořápku a jal se kuchtit. Netrvalo dlouho a byt provoněla lákavá vůně. Na dva talířky nandal porci pro sebe a pro Sasukeho a přidal k tomu bílý chléb, rajčata a džus. S jídlem na podnose se vydal do ložnice. Soustředěním vyplazoval špičku jazyka – jen aby něco nevycintnul.
„Sasuke,“ budil kamaráda šeptem a opatrně do něj drcnul. Jmenovaný byl v mžiku vzhůru.
„Co je?“ mžoural rozespale očima na Naruta.
„Udělal jsem nám snídani a vymyslel program na dnešní den. Jediný, co budem dělat, je odpočinek někde venku a večer půjdem pít, abysme se zase trochu odvázali,“ culil se Naruto a začal se ládovat snídaní. Sasuke nic neříkal, mlčky se též pustil do jídla, potěšen Narutovou snahou.
***
„…a pak mi jednu ubalila,“ vyprávěl zaujatě blonďák jednu z mnoha příhod o něm a Sakuře.
„Je pitomá,“ odfrkl si Sasuke a s nezaujatým pohledem koukal před sebe.
„Ne, to neříkej, vždyť je to naše kamarádka!“
„Tvoje, mě maximálně otravuje,“ mručel dál černovlásek a nějak nevnímal okolí. Proto si ani nevšiml známé tváře mezi ostatními.
„Sasuke-kun!“ zavolala na něj rozverně dívka s černými vlasy a vesel při tom mávala.
Naruto se na ni zvědavě podíval. Kdo jen to je? Nikdy dřív ji neviděl…
„Mei…“ řekl překvapeně Sasuke, když ji zaregistroval.
„Kdo to je?“ ptal se Naruto a nehezky si dívku měřil pohledem. Vůbec se mu nelíbilo, jak se na Sasukeho usmívá a jak důvěrně se k němu chová – gesta, úsměvy, … Měl z toho zvláštní sžíravý pocit –žárlivost?
Komentáře
Přehled komentářů
Miluju tohle kapitolovku, honem další dílek!! ^o^
Sugoi!
(Yumi, 17. 1. 2011 17:45)To bylo pěknýýý!! Už se zase těším na další :-) ... jak to asi bude dál, doufám že Naruto ztropí scénu :D:D
pěkný
(hajky, 16. 1. 2011 19:06)pěkný sem zvědavá jestli to naruto zjistím... a jak bude reagovat ;) ... těšim se na další dilek
....
(terkic, 16. 1. 2011 14:52)poděkuj za mě i Kuruce, že jste se pustili do tohohle skvělýho dílka, tenrai se mnou totiž odmítá s komentáři spolupracovat, tak je teď budu psát vždycky sem:) tenhle díl se mi skutečně líbil, stejně jako i ty ostatní:) hlavně se mi líbilo to, že si na sebe začínají zvykat čím dál víc:)
:O
(Iruka sensei, 16. 1. 2011 12:18)
Jashine, další dokonalý díl!!! Holky já vás žeru a nebojím se říct, že tuhle povídku zbožňuju a začínám na ní být naprosto závislá!! :D
*ano, úchyla poznáte na míle daleko*
Takže šup sem s dalším dílem :D
<3
(Suzuko, 26. 1. 2011 20:02)