Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


15. Společný domov

22. 11. 2009

„Musíme ještě zajít za Hokage – sama, podat hlášení,“ zamrmlala unavená Sakura, rozuměli všichni, i když jí bylo rozumět trochu hůř přes mohutné zívnutí, kterým proložila onu větu.

„Je to nutný?“ protáhl otráveně obličej Kiba.

„Samozřejmě!“ okřikla ho Ino a laškovně ho plácla.

Když stanuli před kanceláří hlavy vesnice, Yumiko se nezdržovala klepáním (podle jejích slov, naprosto zbytečná činnost), a tak vtrhla rovnou dovnitř.

„Tsunade – baachan, jsme zpátky!“ zahulákala jako by snad Hokage byla hluchá.

„Neumíš klepat?!“ zamračila se Tsunade, ale pak se usmála, přece jen ta potřeštěná holka jí tu chyběla. „Jak dopadla mise?“

„Dobrý večer, Hokage – sama,“ pozdravili ostatní úslužně. Sakura vrhla na Yum trochu podezíravý kukuč, jak je možné, že se odvažuje nazývat Hokage tak osobně - baachan?

„Všechno šlo podle plánu, se slavností jsme pomohli. Žádné komplikace nenastali,“ chopil se slova Sasuke. Už chtěl být doma, dát si sprchu a zaplout do peřin.

„Jen… Yumiko někdo napadl, vyléčila jsem jí. Měla bodnou ránu v břiše,“ ozvala se růžovlasá dívka. Yum měla chuť jí v tu chvíli vrazit. Tohle přece říkat vůbec nemusela! Nenápadně si prohlídla výrazy ostatních. Uchiha protočil oči, taky to nechtěl rozpitvávat, Ino s Kibou se tvářili šokovaně, Akamaru se drbal za uchem až chlupy lítaly a Tsunade se zamračeně dívala na blondýnku před sebou.

„Dobrá, myslím, že byste už měli jít. Díky za hlášení, Sakuro. Uchiha s Yumiko tady ještě počkají, potřebuji s nimi něco probrat, tak na ně nečekejte a jděte domů. Jistě se potřebujete vyspat,“ nařídila jim Hokage. V místnosti tak zůstala jen blondýnka s černovláskem, nutno říct, že ani jeden z nich se netvářil nijak nadšeně. „Lehni si na gauč a vyhrň si tričko,“ řekla Tsunade směrem k modrooké dívce. Ta chtěla protestovat, ale přísný pohled nadřízené jí to nedovolil. Poslušně se položila a trochu povyhrnula triko, jako by se před Sasukem styděla. No, vlastně… ona se vážně styděla. Přece jen to byla holka jako každá jiná, to znamená, že své vnady nechtěla vystavovat na obdiv celému světu. Tohle je sice nadsazené, protože Yum bylo vidět pouze břicho a v místnosti nebyl celý svět, jen Uchiha a Hokage, ale i tak. Tsunade se nad ní nahnula a opatrně ji břicho prohmatala. Sasuke je podmračeně sledoval.

„Jsi v pořádku, asi mi neřekneš, co jsi vyváděla, co?“ podívala se dívce do modrých očích. Yumiko jen mlčky zavrtěla hlavou.

„Mě to taky neřekla,“ ozval se černovlásek.

„Je tvrdohlavá jako mezek,“ mávla nad ní rukou Tsunade a posadila se zpět za stůl. „Proč už nejsi kluk? Nenašla jsi ty, co ti to udělali?“

„To je sakra blbá otázka! Kdybych je našla, dávno bych tu nestála takhle! Ti dva jsou mrtví, musela jsem si poradit jinak. Našla jsem jejich babičku, která je naučila všechny ty jedy. K mý smůle mi protijed nestačila umíchat, někdo ji zabil, ale našla jsem její knihu jedů a protijedů. Mám ji tu s sebou, z toho byste už mohla něco umíchat, ne, Tsunade – baachan?“ vychrlila ze sebe blondýnka jedním dechem, načež zmiňovanou knihu hodila na stůl přeplněný všemožnými papíry. Tsunade si knihu zběžně prolistovala.

„Uvidíme, co se dá dělat, doufejme, že to půjde. Teď však ta podstatná věc. Chtěla jsem s vámi mluvit, protože… Yumiko teď bude bydlet u tebe, Sasuke,“ oznámila jim jakoby se jednalo o zcela nepodstatnou věc, například o počasí.

„Co?“ oba se svorně zmohli jen na tohle.

„No, jde o to, že v době vaší nepřítomnosti byli ve vesnici členové Akatsuki. Nikomu se nic nestalo, neměli v plánu ničit vesnici, chtěli jen Naruta. Převrátili jeho byt vzhůru nohama, tudíž je teď k nepoužití. Protože se tohle stalo, donutilo mě to jednat… Kvůli bezpečí vesničanů, jsem prohlásila Naruta za mrtvého,“ vydechla napětím Hokage, konečně to je venku.

„Co prosím?!“ zakřičela Yumiko. Sasuke jen otevřel nechápavě pusu dokořán. „Já nejsem mrtvý!!! Haló, já jsem pořád tady! Co byste dělala, kdybych se vrátil ve své původní podobě?! Zabili byste mě?!“

„Yumiko, uklidni se, nepřeháněj. Reaguješ nepřiměřeně,“ snažila se jí uklidnit starší blondýna, bohužel marně.

„Já že reaguju nepřiměřeně, jo? Sasuke, slyšel si to? Kdo by se mi divil?! Sotva přijdu z mise, dozvim se, že mám bydlet se Sasukem a proč? Protože můj byt je nepoužitelnej, díky bandě idiotů v černých pláštích, kvůli kterým jsem navíc teoreticky pod drnem!“

„Kdyby ses vrátil jako kluk, ukrývali bychom tě, samozřejmě jen na nějakou dobu. Takhle je to jednodušší, když jsi holka. Nikdo neví, kým skutečně jsi. Tvůj protijed namíchám, ale dám ti ho až za čas, až to šílenství trochu opadne. Mezitím vymyslíme nějaký plán, jak se s Akatsuki vypořádat a ty můžeš dál trénovat, plnit mise… Nebudeš mít žádné omezení, které bys jako Naruto měl, jenže teď jsi Yumiko a to skýtá spoustu možností. Věř, je to jen na ochranu vesničanů a tebe,“ věděla, že používá silnou zbraň – blaho vesničanů Yumiko přesvědčí, o tom si byla jistá.

„Dobrá, ať je po vašem, pro ty lidi to udělám, ale stejně vám to nezapomenu,“ svěsila rezignovaně ramena Yum a Tsunade se mohla radovat ze svého vítězství.

„Výborně. Ty žádné námitky nemáš, viď, Sasuke?“ usmála se mile na stále mlčícího Uchihu, který však už stačil zavřít ústa během jejich hádky.

„Abych byl upřímný, námitek mám hodně, ale stejně si tím asi nepomůžu, co? Navíc, stále nemůžu vydýchat fakt, že Uzumaki Naruto je mrtvý,“ ušklíbnul se oslovený, čímž si od blondýnky vysloužil pořádný žďuchanec do žeber.

„Proč mám vlastně bydlet u Uchihy?“ napadla Yum další otázka.

„On jediný, krom Kakashiho, ví, kdo skutečně jsi. Je to u něj bezpečné a ohlídá tě, kdyby tě napadaly nějaké… blbosti. Než na mě vychrlíš otázku, proč nemůžeš být u Kakashiho, tak ti to vysvětlím raději hned. On jako jeden z nejlepších jouninů má mnoho misí, neměl by tě kdo hlídat,“ vysvětlila trochu netrpělivě Hokage, přece jen těch otázek a odpovědí za jeden večer bylo nějak moc.

„Fajn, ale jestli to nepřežiju, máte mě na svědomí,“ zavrčela poraženecky Yumiko. Tsunade se usmála, bylo po starostech.

„Přeju hezkou dobrou noc,“ neodpustila si škodolibou poznámku, když Yum se Sasukem odcházeli. Oba se otočili s vražedným výrazem v očích, avšak neřekli nic.

 

„Musím si zajít domů pro věci,“ oznámila do panujícího ticha blondýnka. Sasuke ji vzal na vědomí jen přikývnutím. Tohle musí být hodně blbej sen. Já jsem holka a už ZASE s ním mám spát!!! vrčel v duchu Naruto. Po chvíli svižné chůze stanuli před jeho domovem, vlastně teď už bývalým domovem.

„Takhle zvenku to nevypadá nějak katastrofálně…,“ prohodila Yumiko.

„Nedělej si naděje,“ sfoukl bezohledně i ten malilinkatý plamíneček naděje Sasuke. Jenže dělat si naděje, by bylo naprosto bezpředmětné, to Yum poznala hned jak vstoupili do bytu. Nejenže všude vládnul nepořádek a chaos, věci byly rozbité, na podlaze se válely střepy a tak podobně.

„Já omdlím,“ vydechla zničeně modroočka.

„Fakt?“ kouknul se na ni Sasuke, chystajíc se jí případně zachytit.

„NE!“ křikla blondýnka. „Ale podívej se kolem, je to jakoby tu vybuchla bomba…“

„Sbal si, půjdeme,“ řekl jen Sasuke a dál se rozhlížel kolem. Yumiko si povzdechla a jala se jít balit. Tatam byl útulný byteček. Rozházené oblečení si posbírala ze země, naházela ho do batohu a mohli jít. Nač se tu víc zdržovat? K černovláskovi domů šli mlčky. Yum byla dost přepadlá z předchozích zjištěních, Uchiha taktéž, navíc ji nechtěl rušit z rozjímání. Ta holka byla dneska nějak moc výbušná, přece nebude dráždit kobru bosou nohou.

„Tak jsme tady,“ zastavil před středně velkým domem. Yumiko ho následovala dovnitř do bytu. Moc útulný to tu teda nebylo, všude uklizeno, žádný takový ten domácí nepořádek, který dával domovu status útulnosti a domova v pravém slova smyslu. „Za celou dobu, co tu budeš, se tady v tom bytě nic nezmění, všechno zůstane v původním stavu, jasný?“ Sasuke zmařil blondýnčiny plány na menší bordel hned v zárodku, jako by jí viděl do hlavy.

„No jo,“ zamrmlala jen. „Ukaž mi to tu, nikdy jsem u tebe nebyla, tak ať se vyznám…“

Černovlásek ji provedl celkem velkým bytem, rozhodně větším než Narutův. Krom obýváku, koupelny, kuchyně a ložnice měl i druhý pokoj pro hosty a knihovnu. Ten hostinský pokoj se stal nyní Yumiččiným. Vybalila si zde a okusila měkkost postele. Jen těžko se přinutila, aby znovu vstala a šla se do koupelny osprchovat.

Za chvíli už byla voňavá a čisťounká. Jen v pyžamu vešla k Sasukemu do pokoje. Samozřejmě opět bez zaklepání, tak jako v sídle Hokage. Zřejmě to nepovažovala za nutné.

„Neumíš klepat? Co se děje?“ otočil se na ni trochu mrzutě Sasuke. Nebudem si nic nalhávat, ale celkem se těšil až se jí zbaví. Líbila se mu, to ano, jenže… trávit s ní tolik času a teď s ní i bydlet, to Uchihu trochu rozladilo.

„Jen ti jdu říct dobrou,“ odvětila klidně a zase odpochodovala, nevšímajíc si lehce vyjeveného pohledu černovlasého mladíka. Zalezla do postele a s myšlenkou, že tady určitě neusne, se ponořila do světa snů rychleji, než bys řekl Akatsuki. Jinak řečeno – usnula jako špalek.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Etsuko, 23. 11. 2009 19:45)

Tohle jsme opravdu někde četla..xD Kruci...xD ALe super:D

..........

(Gira, 22. 11. 2009 21:27)

Mno konečně další x) Já se ták těšila! Fakt zuper xD

Jakže??

(Iruka sensei, 22. 11. 2009 20:53)

Tak tohle jsme si nedomluvily, dámo...
Jaktože jsi to takhle usekla, já cu´vědět, co bude dál??!!!
Jako nocování u Uchihy musí být naprosto drsné!!

 

 

Portrét


Akaku okénko pro YaoiFans!

Obrázky a citáty na profil Lidé



Archiv

Kalendář
<< červen >>
<< 2017 >>
Po Út St Čt So Ne
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30    

Statistiky

Online: 1
Celkem: 262849
Měsíc: 907
Den: 30