Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Kapitola 2-Akatsuki na scéně

25. 10. 2009

Akatsuki se přesouvali kolem Narutova úkrytu, když jeden z nich promluvil.

„Nevěřím mu!“ vyšlo zpoza jednoho z klobouků, načež si majitel hrubého hlasu mohutně odplivnul.

„Ty nevěříš ani vlastní matce, rybí tlamo,“ ozvalo se zpoza dalšího klobouku a jeho majitel, vlastně podle hlasu majitelka, se zajíkavě zasmála.

„Debile!“ dostala v odpověď.

„Jsou jako děti, bolí mě z nich ucho,“ vyšlo z čehosi přerostlého, zeleného, vyčuhujícího z pláště.

„Co kdybychom je snědli, byl by klid,“ opáčil hlas té samé osoby.

„Ta modrá je moc hubená a já nerad ryby, navíc smrdí,“ odbyl znovu sám sebe.

„Škoda,“ byl poslední názor této schizofrenní osobnosti.

„Tobi chce vidět, jak Zetsu jí Kisameho a Konan, dal by si popcorn,“ zařval na to pisklavým hláskem nejmenší ze skupiny a začal poskakovat kolem tří jmenovaných.

„Nech toho, nebo dostaneš Samehadou,“ ozval se výhružně Kisame a situace se zklidnila.

„Stejně na tom něco smrdí,“ nedal si po chvilce Kisame pokoj a dál prezentoval svůj názor.

„Itachi byl tvůj parťák, idiote. Kdybys byl tam, kdes měl být, nebyli bychom tam, kde být nechceme!“ vyvedla Konan svou teorii a kýchla si.

„Ty taky nejsi zrovna k užitku, dutá hlavo!“ ulevil si Kisame.

Konan se zastavila, že mu něco peprného odpoví, když se na to ozval Zetsu: „Prostě je sežerem, ty zadržíš dech a já okoušu kostičky!“

„Brilantní,“ odpověděl si a otočil se čelem k hádající dvojici.

„Ty idiote, zkus se mě dotknout…“ vyletěl Konan hlas o oktávu výš.

„Jupí, bude kino!!!“ radoval se upřímně Tobi a zase skákal okolo skupinky.

„TICHO!“ zahřměl Kisame, „Radši vymyslete, co s tím Uchihovským spratkem!“

Skupinka se zarazila a nakonec se zase pohnula v tichosti vpřed.

Jen jeden účastník, nebo spíše přihlížející této scény, zamrzl na místě.

Naruto měl po celou dobu jejich konverzace perfektní výhled a taky slyšel do nejmenších detailů.

Vidět Akatsuki v takovéto skupině muselo opravdu něco znamenat, protože obvykle chodili pouze ve svých dvoučlenných skupinkách.

Z těchto čtyř se už setkal pouze s jedním, Hoshikage Kisamem.

Co ho ale opravdu spoutalo, byla poslední zpráva o jejích cíli výpravy. Ten Uchihovský spratek nemůže být nikdo jiný, než Sasuke!

Naruto by na tom stromě asi zdřevěněl, kdyby se tam po chvíli neobjevil jeho společník ANBU.

„Naruto, budeme je opatrně sledovat, ale poslouchej dobře! Bez rozkazu, nebo jakéhokoliv znamení nic nepodnikej z vlastní vůle,“ chytl ho za rameno a zahleděl se mu do očí.

Věděl sice, že přesně tohle Naruto udělá, ale doufal, že do chvíle, než se objeví Sasuke, bude v relativním klidu. Přeci jen oni měli získávat informace, Narutovou odměnou měl být právě Sasuke. Jak tohle skončí už bylo jen čistě na něm.

„Jdeme,“ šeptl a seskočil ze stromu.

Naruto ho bez hlesnutí následoval. V jeho modrých, hlubokých očí hrál plamen nedočkavosti.

Nemohl se dočkat jejich setkání.

V tichosti se vydali pronásledovat čtyřčlenný tým zabijáků. Naruto v duchu přemýšlel, co asi udělá, až se znovu se Sasukem setká. Zamává mu? Ne, to asi ne. Usměje se? Hm, možná. Začne poskakovat radostí? K tomu by se nesnížil. Obejme ho? To by šlo, kdyby se nebál o svůj život. Uchiha by se ho jistě pokusil sprovodit ze světa. Tak co teda udělá? A proč vlastně má jít Sasuke k Akatsuki?

„Naruto, zastav a schovej se,“ sykl Nori, přičemž ho pevným stiskem zastavil. Svým rozkazem tak vyrušil blonďáčka z přemýšlení o brzké budoucnosti. Sám ANBU se pak ukryl za kamenem a pomocí skrývavého jutsu zneviditelněl. Naruto moc dlouho neotálel a vyskočil na strom. Schovka ve větvích stromů byla zaručená a měla něco do sebe – viděl na všechny účastníky té podivné sestavy. Všichni čtyři teď stáli. Vypadalo to, že na něco čekají, nebo možná na někoho.

„Ten spratek má zpoždění,“ zavrčel podrážděně Kisame.

„Však on dorazí, neboj. Slyšel jsi rozkaz, musíme tu na něj počkat,“ okřikla ho popuzená Konan, které už docházela trpělivost. Nacházela se mezi bandou idiotů, což se jí zrovna dvakrát nezamlouvalo.

„A na koho že teda čekáme?“ zeptal se pisklavě mužík s oranžovou maskou.

„Na Uchihu, Tobi,“ odpověděl mu schizofrenní podivín, protože nikdo jiný se k tomu neměl.

„Ale Itachi je přece mrtvý,“ namítl Tobi a nechápavě koukal na své tři společníky, kteří se jen silou vůle drželi a nezačali metat nadávkami, popřípadě zbraněmi.

„Přijde jeho bratr, copak jsi vážně tak natvrdlej?“ utrhl se na něj rybí člen, přičemž měl co dělat, aby ho svým milovaným mečem nerozsekal na kousíčky.

„Tobi není natvrdlej,“ zafňukal maskovaný a uraženě se ke svým parťákům otočil zády.

Narutovi, jež doposud v tichosti seděl v koruně stromu, začali cukat koutky. Ačkoliv situace byla víc než vážná, tohle ho málem rozesmálo. Umanutý člen Akatsuki, který je navíc očividně úplně blbej. Najednou leknutím ztuhl. Za sebou cítil čísi pohyb. Opatrně pootočil hlavu tak, aby viděl a úlevou vydechl. Byl to jeho nadřízený ANBU.

„Až sem dorazí Sasuke, zůstaneš na místě, nesmíš tuhle misi ohrozit. Budeme je pak dál sledovat, až do úkrytu, potom předáme zprávu ostatním,“ zašeptal tak tiše, že i Uzumaki, který stál těsně u něj, měl co dělat, aby nic nepřeslechl.

„A co uděláme pak, až tu zprávu předáme?“ zeptal se stejně tichým hlasem.

„Myslím, že Tsunade-sama pošle posily, abychom to vyřídili,“ odvětil klidně Nori s očima upřenýma na skupinku zločinců.

„Vyřídili?“ zopakoval hluše Naruto. „A proč sem má Sasuke dorazit?“

„To se dozvíme, ale nejspíš se stal taky jejich členem,“ odpověděl bez náznaku emocí. V Narutovi by se v tu chvíli krve nedořezal. Jeho kamarád, jeho nejlepší přítel má být součástí téhle sebranky? To snad ne!

Přál si, aby tohle byla jen další z mnoha jeho nočních můr.

„Sakra, Kisame, ty PRASE!!!“ ozval se zespoda křik Konan.

Naruto i Nori v mžiku obrátili své zraky ke skupince. Díky tomu taky zaslechli důvod Konanina hněvu,

Pšouch…

„Ty idiote, zase jsi žral sardinky, co?“ huhlala modrovláska a držela si nos, aby ten smrad nemusela čuchat.

„Ach jo, teď smrdí ještě hůř než předtím,“ ozvala se jedna půlka Zetsua.

„Kdybychom ho hned sežrali, tak to aspoň nebudeme muset čuchat,“ navrhla zapáleně druhá.

„A budeme smrdět stejně hrozně jako on, ne-li hůř,“ poklepala si na svou stranu čela první půlka.

„Tohle mi Pein udělal naschvál,“ láteřila si pro sebe Konan, „poslat mě s takovou partou idiotů! Jeden je nehorázný smrad, že by se ani Pein nemohl stydět, druhej dement bez mozku a třetí schizofrenik. Jsem tady snad jediná normální?“ povzdechla si a rozhodila rukama, čehož rázem litovala.

„Bože, Kisame, smrdíš jak plechovka zkažených fazolí…“ tiskla si pevně nos.

„Tobi rád fazole!“ ozval se prcek a otočil se na Kisameho: „Kisame-sama, já to umím taky.“

Do nastalého ticha se za chvíli ozvalo: Pšouch…

„Tobi, ty jsi totální idiot, nebo co chceš, hlavně toho už nech!“ zařvala hystericky Konan a kecla si na zem zrovna tam, kde stála.

„Tohle ještě chvíli čuchat, tak chcípneme,“ ozvala se jedna půlka Zetsu.

„Ještě, že jsme nesežrali toho malého…“ povzdechla si druhá.

Naruto na větvi pozoroval celou událost s vyjevenýma očima. Akatsuki se hádají kvůli prdům? Chvíli si myslel, že ho šálí smysli, když mu najedou do nosu udeřil tak odporný puch, že z toho totálně zamrzl.

Kisame konečně o dlouhé chvilce promluvil: „A to buďte rádi, že jste nikdy nepotkali pářící se skunky, ty když to totiž dělají, tak vyluzují takový puch, že by jeden…“

„Drž hubu!“ ozvalo se sborově a Kisame ji opravdu zavřel.

Konečně byla chvilka ticha, vzduch se pomalu ale jistě začal pročisťovat, když… Pšouch.

„Bože, seru na to!“ vyjela Konan, zvedla se a kráčela zpátky cestou, odkud přišli.

Ovšem její kroky zarazil hlas, přicházející z opačné strany:  „Tady snad chcíplo prase, ne?“

Narutovi se přes ten všechen smrad při zvuku toho hlasu zastavilo srdce.

„Sasuke…?“ zašeptal přiškrceným hlasem. ANBU mu zacpal pusu svou rukou, aby je neprozradil zbytečnými projevy překvapení a podobně.

Mladý Uchiha kráčel ke skupince nukeninů, nos mírně nakrčený, ve tváři chladný výraz.

„Konečně jsi tady,“ přivítal ho ne zrovna přívětivě Kisame, kterému jedinému ten puch vůbec nevadil.

„Kisame tu prdí!“ vypískl Tobi a hned černovláskovi začal názorně předvádět prdícího ninju.

„Přestaň, kreténe!“ zpražila ho Konan zlým pohledem, načež se zadívala na Sasukeho. „Neznáš hodiny?“

„Trochu jsem se zdržel, ale nevypadá to, že byste se tu nudili,“ odpověděl klidně.

„Ten kluk je nějak moc drzej,“ poznamenala Zetsuova bílá půlka.

„Zabijem ho? Voní docela lákavě,“ navrhla ta černá.

„Zetsu, jestli máš potřebu povídat si se sebou, dělej to tak, aby tě nebylo slyšet. A tohohle Uchihu žrát nebudeš, tenhle teď patří k nám,“ napomenula ho Konan, nevšímající si schizofrenikova naštvaného výrazu. Ještě chvíli mezi těmahle tupcema a začne mít tik v oku.

„Proč je vás tu tolik?“ zeptal se nezúčastněným tónem Sasuke.

„To tě nemusí zajímat, byl to rozkaz,“ odpálkoval ho Kisame, který mu stále neodpustil smrt jeho bývalého parťáka. „Teď musíme jít do sídla, tam ti šéf všechno vysvětlí.“

„Hn,“ zamručel Sasuke. Najednou se zamračeně podíval do míst, kde se schovával Nori s Narutem. „Nesleduje vás někdo?“

„Co? Proč?“ nechápala Konan. Snad by čtyři členové Akatsuki nepřehlédli vetřelce, ne?

„Jen tak,“ odbyl to Uchiha. Z těch svých snů už začíná bláznit. Zdálo se mu, že tu cítí jeho přítomnost. Jakoby tu někde byl Naruto…

„Pojďme, už tak máme zpoždění,“ ozval se už relativně normální Zetsu – tím chápejme, že zrovna nebyl ve schizofrenním stadiu.

„Buď opatrný a v ničem se neunáhluj,“ zašeptal Narutovi maskovaný ninja do ucha, načež se neslyšně přesunul na další strom, aby vzdalující se skupinku neztratil z dohledu. Blonďáček ještě chvíli setrvával na místě, a pak ho následoval. V duchu Sasukemu nadával do pitomců. Jak jen se mohl přidat k organizaci, která se ho snaží zabít? Na druhou stranu cítil, jak se mu srdce chvěje radostí, tak rád ho znovu viděl. Byl přesně takový, jakého se jej pamatoval. Chladný, arogantní, nadřazený Uchiha. Jeho nejlepší přítel.

Na chvilku se ztratil ve vzpomínkách na den, kdy od nich odešel a na den, kdy se po jeho dvouletém výcviku s Jirayou zase setkali. Vždycky byl šťastný, že ho zase vidí a toužil ho odvést zpátky. To, že to nedokázal, ho neskutečně sžíralo. Uvnitř jeho samotného po Sasukeho odchodu zůstalo prázdné černé místo, které toužil zase naplnit, ale bez něho to nešlo.

S odstupem času si sám uvědomoval, že ani přes svou víru by to zatím nedokázal, že je nespojovalo to správné pouto… pouto!

Nevěděl, čím si je tolik jistý, ale prostě to tak cítil. Od té doby, co obýval Sasukeho byt, a co začal mít ty děsivé noční můry, jakoby je pojila nová touha nebo tak něco.

Zasmál se nad vlastními myšlenkami. Ani sám sobě přesně nedokázal vysvětlit, co to cítí. Touhu? Chtíč? Ani jedno z těchto slov a mnohá další, která ho napadala, nedokázala vysvětlit to, co se uvnitř něho odehrávalo při dnešním nepřímém setkání.

„Vlnobití,“ zašeptal znenadání Naruto.

Při tom slově si taktéž uvědomil, kde se nachází. Na pozorovací misi!

Přikrčil se ve větvích, kde se až doteď pořád nacházel a chvilku pozoroval okolí. Samozřejmě bylo všude ‚ticho‘, vyjma obvyklých projevů přírody. Zatímco on se tu zaobíral hloupými myšlenkami, Akatsuki, a stejně tak jejich pronásledovatelé ANBU, mohou být už pěkně daleko.

Povzdechl si a jednou rukou si prohrábl blonďaté vlasy. Připravil se k pronásledování svých společníků, aby se k nim mohl zase připojit, ale než tak učinil, věnoval ještě dlouhý pohled místu, kde ho po tak dlouhé době opět spatřil.

Na tváři se mu nevědomky usadil úsměv, když seskočil ze stromu a rozběhl se směrem, kam všichni zmizeli.

Obezřetně sledoval cestu před sebou, aby se stihl včas schovat, kdyby byl oné skupince na doslech. Už běžel nějakou chvíli, ale pětici ninjů stále nikde neviděl. Dokonce i jeho kolega se jakoby vypařil. Zmateně vyskočil na strom v domnění, že z výšky něco zahlédne. K jeho smůle viděl jen tichý les. Lehký letní vánek si jemně pohrával s listím na větvích, jinak byl všude klid a mír. Vztekle udeřil pěstí do kmenu stromu, na němž se nacházel. Copak je tak neschopný, že ani neuhlídá takovou mega skupinu? Navíc skupinu, kde se hádá každý s každým! Rozzuřeně se vydal dál, snažíc se uklidnit, aby se mohl soustředit na stopy, jenž by ho zavedly k jeho cíli.

Najednou zaslechl směsici hlasů, z nichž dokázal jeden identifikovat. Ten pisklavý, kterým mluvil skrček s obličejem schovaným za oranžovým lízátkem, vlastně maskou. Skočil do blízkého křoví a kousl se do hřbetu ruky, čímž chtěl docílit dokonalé ticho. Nechtěl dávat najevo nějaké hlasové projevy, kterými by to mohl pokazit.

„Teď na to není čas!“ zavrčela ostře modrovláska a vztekle se koukala na Tobiho.

„Ale Tobimu se chce,“ zaskučel ten neuvěřitelně otravný mužíček. Na důkaz svých slov se chytl za rozkrok.

„Snad ještě chvíli vydržíš nemočit, ne?“ zašklebil se Kisame a přehodil si svou Samehadu z jednoho ramena na druhé.

„Jste na mě zlí, Tobi má strach, že se počůrá,“ zafňukal Tobi.

„Pohni sebou, pitomče, rád bych dorazil na místo ještě dneska,“ řekl svým arogantním tónem Sasuke.

Naruto sebou při zvuku jeho hlasu trhl. Cítil snad každičký nerv ve svém těle. Sice nechápal, co se to s ním děje, jedno však věděl jistě – touží se se Sasukem alespoň ještě jednou setkat. Než stihl dál přemýšlet o svém prazvláštním duševním rozpoložením, leknutím div nevyjekl, ještěže se stále hryzal do ruky. Tobi se blížil přímo k jeho úkrytu ve křoví! Snad si nechce ulevit tady! Za prvé by to bylo dost nechutné a za druhé by byl objeven!

„To snad ne, Tobi. Jdi dál do lesa, nemáme náladu se na tebe dívat,“ ozval se schizofrenik a Naruto si mohl oddechnout. Zatím je v bezpečí a odhalení se nekoná. To ovšem neměl tušení o tom, že Sasukeho rentgenový pohled přejíždí po okolí, snažíc se objevit sebemenší nesrovnalost. Zas měl ten zvláštní pocit, že mu je jeho dávný kamarád nablízku!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

http://narutofanfictionpovidky.blog.cz/

(Hagumi-chan, 14. 8. 2011 22:30)

Umíram! Ty prdy v lese no prostě boží! A navíc Tobi... kdybych nevěděla, že je vlastně Madara tak by byl Tobi u mě ten nej! Ta jeho debilita je tak kawaii! Ale jinak úžasná povídka :)

tak

(Kyuury, 26. 12. 2009 20:27)

tak a teď honem pokráčko! takhle to useknout!

OMG...xD

(Etsuko, 1. 11. 2009 13:27)

To si děláte srandu?:D Já tu málem ze židle slítla..xD Výborný je to...:) Doufám, že brzo bude pokráčko..xD Btw. kdyby Sasu udělal pár kroků a podíval se do keříííí..xD Ne ok mlčim..xD

......

(Gira, 27. 10. 2009 15:46)

Wow XD Tak tohle mě odzbrojilo XD Kyááááááá !! Dalšííí!! XD

:-D

(sidheag, 27. 10. 2009 10:42)

Tak tohle je drsňárna.. :-D málem sem upadla z jahody na znak díky Tobimu, Konan a vlastně i díky Kisamemu.. :-D Kdypak bude další dílek? :-)

Sugoi! xD

(Temi-chan, 26. 10. 2009 15:47)

Wháááá! To je kawaii! CHudák Konan. xD A ten Tobi.. No lol! xD

Naní!!!!

(Iruka sensei, 25. 10. 2009 19:59)

Jashine, holky já z vás padnu!!!!
Nejdřív ty prdy a pak lulající Tobi, no to je na mě moc *LOL*

 

 

Portrét


Akaku okénko pro YaoiFans!

Obrázky a citáty na profil Lidé



Archiv

Kalendář
<< červen >>
<< 2017 >>
Po Út St Čt So Ne
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30    

Statistiky

Online: 1
Celkem: 262849
Měsíc: 907
Den: 30